Supervize

Počátky supervize můžeme zaznamenat již koncem 19. století. Následně se rozvíjela zejména v kontextu psychoterapie, ale brzy se stala významnou součástí praxe v oblasti pomáhajících profesí, zejména v sociální péči. Postupně se etabluje jako svébytná profese a své působení rozšiřuje mezi další pomáhající profese - školství a zdravotnictví.

Supervize je nástrojem propojení teorie s praxí a integrace osobnosti s profesí. Zahrnuje složku podpůrnou, kontrolní a vzdělávací. Supervize pomáhá poskytovat podporu a příležitosti k reflexi profesionální pozice, zprostředkovává náhled na rizika a možné důsledky vzájemného nepochopení a chybějícího respektu mezi účastníky supervize - pracovníky a členy pracovního týmu. Stejně tak umožňuje nahlédnout a uvědomit si rozsah a charakter vlivu profesionála v pomáhající profesi na klienta, jeho moc a bezmoc a další aspekty vztahu "pomáhající - klient". Cílem této reflexe profesionální pozice je v konečném důsledku umožnit případnou změnu v profesionálním přístupu a jeho kvalitativní zlepšení a tedy zlepšení spokojenosti klienta a zvýšení jeho kompentencí.

Nedílnou součástí supervize je i péče o samotného pracovníka - profesionála, a to podporou jeho sebereflexe a péčí o emoční prožívání, podporou reflexe pracovních vztahů a zapojení v kolektivu. Supervize podporuje a vede ke zlepšování komunikačních dovedností, uvědomění si vlastní profesní pozice a přínosu v pracovním kolektivu a tím i k zlepšení efektivity práce celého kolektivu.

Supervize má velký význam v psycho-hygieně pracovníka v pomáhajících profesích a prevenci syndromu vyhoření. Je integrální součástí celoživotního vzdělávání.

"Pokud si pracovník uvědomí a zakusí hodnotu dobré supervize na počátku profesní kariéry, návyk přijímat dobrou supervizi se stane nedílnou součástí jeho pracovního života a trvalého vývoje"

Hawkins, Shohet, 2004

"(Supervize je) forma podpory profesionálního růstu - příležitost k reflexi možností, jak jinak rozumět, jaké zaujímat postoje a jak jednat v situacích s klientem a kolegy, s cílem zvyšovat svou profesionální kompetenci."

Havrdová: Kompetence v praxi sociální práce, 1999

zdroj: www.asupp.cz

Psychoterapie

Psychoterapii je poměrně obtížné definovat právě pro velkých počet různých směrů, na které se dělí. Uvádí se, že je jich na 400. Avšak tyto směry mají jedno společné - dosahování změn u klienta díky tomu, co se děje mezi klientem a terapeutem. Existuje také množství definic, jednou z nich je, že psychoterapie znamená léčebné působení psychologickými prostředky. To by mělo být záměrné a plánovité, tedy k psychoterapii, jak ji chápeme my, bychom neměli řadit například povídání s kamarádem apod.

Cílem psychoterapie je navodit změnu u klienta. Tato změna by měla umožnit klientovi lépe fungovat v dané situaci. Popřípadě psychoterapie může pomoci klientovi problematickou situaci změnit. V každém případě efekt psychoterapie by se měl projevit v myšlení klienta, v jeho emocích a prožívání, v chování, v sebepojetí apod.

zdroj: upsychiatra.cz

Gestalt psychoterapie

Gestalt psychoterapie, jeden z předních směrů současné dynamické psychoterapie, je přístupem, který vychází z holistického pohledu na člověka a na jeho vztah k prostředí. Svými kořeny vyrůstá z psychoanalýzy první poloviny 20. století a teoretická východiska nachází v teorii pole, fenomenologii a dialogickém existencialismu.

Holismus vidí člověka v jednotě s prostředím, ve kterém žije. Člověk je součástí tohoto prostředí (pole) a v interakci s ním realizuje své potřeby. To znamená, že člověk vstupuje se svým prostředím do vztahu, ve kterém se on a prostředí vzájemně ovlivňují a mění, přičemž cílem této interakce je udržování rovnováhy a růst.

Své prostředí, svůj svět a sebe v něm si člověk uvědomuje, prožívá a své zkušenosti dává smysluplné významy (vytváří si vlastní fenomenologii). Způsob, jakým člověk svět prožívá a jak mu rozumí, pak podmiňuje to, jak úspěšný bude v procesu realizace svých potřeb - zda tento proces povede k udržení rovnováhy a růstu, nebo zda bude znamenat zastavení růstu a rozvoj psychických poruch.

Terapeutický vztah, chápaný jako dialogické setkání terapeuta a klienta, je potom prostředkem k odstranění narušení růstu a k obnovení organismického vztahu člověka s prostředím.

zdroj: www.gestalt-dialog.cz

Koučování

Koučováním rozumíme profesionální konzultační doprovázení, podporování a podněcování klienta na jeho cestě směřující k dosažení a naplnění jím definovaného cíle či cílů.

Formy spolupráce

• individuální koučování
• týmové koučování

Frekvence a celková délka setkávání

Úspěšné koučování probíhá obvykle jako déledobější spolupráce, postavená na předem sjednané serii konzultací, realizovaných ve frekvenci vycházející z potřeb a časových a finančních možností koučovaného na jedné straně a časových možností kouče na straně druhé. Obvyklý počet setkání se pohybuje obvykle do 10 konzultací / zpracování jednoho zadání.

zdroj: www.hermesgroup.cz